Státní lesy se zaklínají frází: o svěřené lesy se staráme dle principů trvalé udržitelnosti a obhospodařujeme je k přírodě šetrným způsobem. Ve stejnou dobu, kdy vidíme zdravé lesy na bilbordech státního podniku Lesy České republiky, další a další druhy domácí přírody jsou na pokraji vyhubení. V hospodářských lesích i dříve běžné sněženky. Rostou na živných půdách a ze všeho nejvíc nesnáší udusání půdy těžkým traktorem. A holoseče. Největší holiny vznikají v lužních lesích jižní Moravy, kde mají sněženky vhodné podmínky k růstu. Půda se po těžbě dospělých stromů dokonce přeorá a do ní pak sázejí sazenice dubů, jedna jako druhá.
Lesní závod Židlochovice v biosferické rezervaci Dolní Morava využívá na holinách další, ještě zhoubnější nástroj než je pluh za traktorem – frézu. Zbytky stromů po těžbě jsou frézou roztrhané na kusy a zapraveny do země. A s nimi i cibulky sněženek. Sníží se tak náklady na výsadbu stromů, ale umrtví se život na pasekách. Biosferická rezervace Dolní Morava patří mezi šest českých území zařazených na mezinárodní seznam světových klenot přírody podle UNESCO. A dál je degraduje péče Lesů České republiky, s.p. Unikátní moravské luhy hyzdí a znehodnocují dvouhektarové holiny zbavené života, marně protestují botanici, entomologové či milovníci vzácného ptactva.
O stížnostech na lesníky u České inspekce životního rozhodují lesníci. Ti tvrdí, že paseky jsou v pořádku, a to dokonce i v rezervacích. Rozum zůstává stát. Rozsáhlé paseky jsou vidět i ze satelitních snímků, vznikají dokonce v nejpřísněji chráněných částech české přírody. Takovou je národní přírodní rezervace Pouzřanská step – Kolby jižně od Brna. Paseky vyřezávají čtverce v této evropsky významné lokalitě. Sněženky přežívají jen na okrajích území. Přežijí pár let i na pasece, pak je vytlačí rumištní druhy, které paseky milují. Na stížnosti Hnutí DUHA podpořené řadou přírodovědců, neshledali lesníci České inspekce životního prostředí nic, co by stálo za nápravu. V plánu jsou paseky další.
U nás sněženky ještě rostou. V rezervacích Moravského krasu na mnoha místech. Tam traktory nejezdí a postupně vzniká prales. Tu a tam sněženky najdeme i v hospodářském lese. V univerzitním majetku Mendelovy univerzity v Brně, ale i ve státních lesích vedle. Nejlépe se sněženkám daří u lesníka Ševčíka, který pečuje o lesní majetek státu. Nedělá holoseče a sází málo, využívá přirozeného náletu listnáčů. Zmlazuje se mu 20 druhů stromů, vyrostou mu samy bez sázení. V takto pestrém lese roste řada chráněných rostlin. Vedle několika druhů orchidejí, jedovatých omějů či lilií také sněženky.
Že by šetrnější praktiky lesnictví byly příliš nákladné? To zpochybňují všichni lesníci, kteří se touto cestou vydali. Roztroušeni po celé republice, dál zůstávají v menšině proti převládající módě holosečí a umělé výsadby. Dál využívají přirozené schopnosti lesa plodit, málo sází a šetří tím peníze za sazenice. Podle dnes vydané tiskové zprávy Hnutí DUHA se jim ekonomicky daří, převyšují lesnický průměr. Lesník Hron, který pečuje o lesy malých obcí na Svitavsku, udává například výnos z hektaru desetkrát vyšší než je v průměru ten u státních lesů. S minimem holosečí a maximem přirozeného zmlazení stromků.
To je dobrá zpráva pro ohrožené druhy, tedy také pro sněženky.