Osobně nejsem zastáncem ochrany přírody, která by vytvářela všude pralesní společenstva. Ostatně i mé výzkumy dokazují ohrožení druhů květeny i zvířeny vázané na člověkem pozměněná společenstva. Mezi ty nejznámější druhy, které tu vytrvaly z poledového vývoje střední Evropy díky lidské činnosti patří kosatce, koniklece či hlaváčky. Rostou na stepích kolem trvale osídlených míst v nižších polohách naší vlasti. Podobně všichni známe křečka či sysla, dnes ohrožené nelesní druhy české fauny. Řada dalších dnes vzácných a ubývajících druhů si oblíbila světlé lesy – pařeziny. Hostí naši největší orchidej – střevičník, ale i řadu dalších ohrožených druhů rostlin i živočichů na ně vázaných. Péči a trvalou finanční podporu si tyto skvosty naší přírody zaslouží. Podobně jako gotické a barokní stavby jsou památkou na doby minulé, přírodní památkou. Bez lidské intervence by zanikly
Jenže ohrožené jsou i druhy stinných lesů. Rozmanitost pralesa netvoří ani tak dospělý tmavý les, ale mikrostanoviště, které zde potkáte. A těch je každý přirozeně se vyvíjecí les plný: světliny po pádech stromů, vodní toky a zastíněné tůňe, prameniště, sutě a strmé svahy, skály, padlé a hnijící kmeny. V Zakarpatském zapovedniku jsme v pralese pod vrcholem Pop Ivana nacházeli desítky druhů vzácných. A na ně vázané druhy opylovačů a jejich housenek, dřevokazného hmyzu, predátorů. Velcí býložravci zde na horách nikdy nehráli velkou roli. Stovky druhů rostlin a tisíce druhů živočichů pralesní divočiny tvoří oázu přirozeného světa v zalidněném středu Evropy.
Velcí býložravci – tuři, koně a zubři hráli ještě před tisícem let patrně větší roli v nižších polohách. Jenže ani tady nemohli vytvořit trvalé bezlesí či světlé "parkové" lesy, jak předpokládají někteří vědci (viz například Nenechte to zarůst, č. 31/07). Jen přispívali k rozmanité mozaice, v níž stinný prales, stejně jako dočasné bezlesí, hrál významnou roli. Probíhající výzkumy nám pomalu doplňují informace z vývoje vegetace na našem území po ústupu ledovce před patnácti tisící lety. Poučné je podívat se po zbytcích pralesů nižších poloh. Například do polského pralesa Bialowiez, kde se pasou zubři a loví vlci. Nebo do přírodních lesů tajgy či pralesů tropických – býložravci a prales zde žijí pospolu.
Ve vietnamském pralese Cuc Phuong je na malé rozloze druhová rozmanitost rostlin srovnatelná s druhovým bohatstvím celé České republiky. Podobně je to s rozmanitostí ptactva či savců. Jedná se o první indočínský národní park, jen málo narušený lidskou činností, který sahá od 150 metrů nad mořem po 650 metrů. Nejedná se tedy hory, spíše zvlněnou pahorkatinu a na ní nížinný prales. Býložravci zde nikdy nehráli podstatnou roli. V porovnání s okolní civilizovanou pustinou se jedná o oázu plnou života a tisícerých vazeb mezi jednotlivými druhy.
A tak nějak je to i s pralesy u nás. V porovnání s polem či smrkovými monokulturami se přírodní pralesovité rezervace jeví jako oázy plné života. Krom vzácných lesních druhů rostlin a živočichů zde můžeme sledovat vývoj přírody bez lidských zásahů, vlivy přírodních katastrof a čerpat energii – pralesní klima je neopakovatelné. Prales je stabilní a tvalou zásobárnou vody, jen pomalu ji pouští po deštích do zranitelného osídleného okolí. Prales je zadarmo, nepotřebuje naši péči, roste si sám.
Jsem rád, že i tady v Moravském krasu nám hned několik pralesů vzniká. Stromy až k nebi, spousta mrtvého dřeva a živého hemžení v něm. A čísté prameny dávající vodu i za katastrofálního sucha. Pralesy přeji také vám. Několik procent české země, kterou pokrývají silnice, povrchové lomy, lidská sídla a další místa zbavená přírody budou mít stejně ještě dlouho navrch. I kdyby se sto nových pralesů podařilo zakoupit a zpralesnit ještě letos, tak jako ten ještědský (Nechte to zarůst, č. 28/07).