Pomáhat je třeba, ale…
Pomoc chudším patří k základním pravidlům lidské civilizace. Globalizovaný svět vyžaduje štědrost globální, nesmíme zapomínat na oblasti naší planety, kde se lidé dožívají nízkého věku a nejsou naplněny základní lidské potřeby. Přitom se ukazuje, že právě v nejbídnější části naší planety, v Africe, je rozvojová pomoc bezzubá, nepřináší výsledky. Africké země zůstaly stejně chudé navzdory obrovské rozvojové pomoci, která do nich desítky let proudila.Angolu a Zambii zařadila mezi své rozvojové priority i Česká republika. Editor Ekonomistu Guest pokazuje na příklad Zambie, která mezi lety 1980 a 1996 získala šest miliard dolarů rozvojové pomoci, ale obyvatelstvo zůstává v bídě. Měsíční výdělek obyvatele Zambie (přepočítáno na hodnotu dolaru v roce 2001) se dokonce snížil z 45 dolarů v roce 1964 na 25 dolarů v roce 2000. Důvody selhávání rozvojové pomoci Africe hledají ekonomové (např. Coyne a Boettke v takzvaných tradičních autoritách), které často pomoc dárcovských zemí přehlíží.
Jak je to s rozvojovou pomocí České republiky? Do roku 2010 jsme se zavázali věnovat na rozvojovou pomoc 0,17% HDP, o pět let později bychom měli vydávat dokonce 0,33% HDP. Přitom se podíl rozvojové pomoci na českém HDP poslední roky po období růstu zase snižuje (loni 0,12%, letos 0,1%, příští rok je odhadován pokles na 0,09%). Ještě důležitější než výše rozvojové pomoci je její směřování. Obecným cílem rozvojové pomoci České republiky je pomáhat odstraňovat chudobu světa, dlouhodobým cílem je nastartování udržitelného rozvoje partnerských zemí. Mezi další hlavní cíle české zahraniční rozvojové spolupráce patří kromě snižování chudoby také rozvoj a upevňování demokracie. Podíváme-li se na jednotlivé české projekty detailněji, naplňování potřeb nejchudších obyvatel planety nebo upevňování demokracie budeme hledat obtížně.
Pomoc velkým a bohatým
Řada českých projektů nenapomáhá odstraňovat chudobu, ale podporuje obří projekty s riskantními vedlejšími sociálními a ekologickými účinky. Mezi takové projekty patří podpora těžby ropy a zemního plynu v Kamerunu, letiště v Indonésii nebo velkochov slepic v Mongolsku. Projekt v Kamerunu popisoval na stránkách BBC Šálek nebo Přátelé Země . I dnes najdeme mezi projekty české rozvojové pomoci několik podobně laděných projektů zaměřených na velké stavby. Patří sem projekty zaměřené na jadernou energetiku, spolupráce při výstavbě letiště v Indonésii, těžba a úprava nerostů na Jamaice nebo velkochov drůbeže v Mongolsku. Do Mongolska mělo podle Ministerstva zahraničních věcí mezi lety 2001 – 2006 směřovat 25 miliónů korun. Projekt s názvem „Zintenzivnění výroby vajec a drůbežího masa v Mongolsku“ realizovala firma AlphaCon, spol. s.r.o. pro mongolskou firmu Bochog „na klíč“. Jak projekt výstavby drůbežárny pro 27 tisíc nosnic dopadl se nedozvíme ani ze stránek MZV ani ze stránek podpořené exportní firmy AlphaCon. I tak se podpora intenzivního chovu drůbeže dostala mezi priority rozvojové pomoc v Mongolsku i na období 2006 – 2010.
Některé projekty jsou určeny nikoli chudé populaci, ale cílí na horní vrstvy obyvatel rozvojových zemí. Mezi takové projekty patří vybudování obory s antilopami pro poplatkový odstřel zvěře šejky a zahraničními střelci v Maroku nebo soukromá nemocnice v Zambii. Jiné podpořené projekty pomáhají spíše českým a přijímajícím firmám než chudému obyvatelstvu rozvojových zemí. Mimo zmíněný projekt v Mongolskou, platí státní rozpočet z prostředků určených na rozvojovou pomoc exportní firmě AlphaCon vybudování závodu na zpracování masa a kůží. Jinou notně dotovanou společností je exportní firma ZPS Prefix. Tato strojírenská firma, a.s. získala v roce 2003 více než 17 miliónů korun z České rozvojové pomoci na projekty ve Vietnamu, v Číně a Namibii. Jednalo se především o obuvnická školící střediska na českých strojích. České peníze tak paradoxně pomáhaly učit obuvnické velmoci v Asii ještě lepšímu řemeslu. Výrobna obuvi v Namibii za 24 miliónů korun měla být dokončena v roce 2005, nicméně i v letošním roce Vsetínská strojírenská firma ZPS Prefix figuruje ve statistikách české rozvojové pomoci s cifrou 7 miliónů korun, patrně přesunutou z minulých let, projekt se nepodařilo dokončit.
Pomoc sobě
Několik dalších projektů české rozvojové pomoci podezírám, že byly napsány účelově spíše pro realizaci předkladatele než pro chudou populaci rozvojové země. Mezi takové projekty patří například česká nemocnice v Zambii, projekty na ostrově Sokotra v Jemenu nebo pomoc národnímu parku Torres del Paine v Chile. Zbytečný vývoz přírodnin biology, urážení místních zvyků a špatnou realizaci čistících zařízení na ostrově Sokotra v Jemenu jsem kritizoval v Sedmé generaci . Osobní tragédii českého turisty, který nešťastnou náhodou zapálil část Národního parku Torres del Paine v Chile, přijeli napravovat čeští úředníci vysedáváním na večírcích a experti prosazováním nevhodných technologií. Namísto vyslyšení potřeb správy národního parku čeští lesníci vyjednávali prodej pro Čile nevhodné technologie PATRIK. Zájem o spolupráci ze strany státní ochrany přírody v Čile (CONAF) byl přitom od počátku jiný než ten, který prosazovala česká strana a který bez konzultací s kolegy v Čile sepsala do projektu zahraniční rozvojové pomoci.
Velmi sporná je otázka rozvojové pomoci zalidněnému Vietnamu, který v některých průmyslových oblastech Českou republiku předbíhá. V regionu je přitom hned několik mnohem chudších a velikostí přijatelnějších zemí. S některými z nich (například Kambodža a Laos) je rovněž možné navázat na úzkou spolupráci z minulosti. Sporné je i projektové směřování českých peněz ve Vietnamu. Kromě již kritizované podpory obuvnického sektoru, s nímž se počítá i pro letošní rok, z hodnocení české rozvojové pomoci zastupitelským úřadem ve Vietnamu vyplývá celá řada pochybení. Zpráva české ambasády v Hanoji kritizuje projekt budování Nemocnice vietnamsko českého přátelství z ostudného nedodržování termínů dodávky zařízení, zejména však zpochybňuje užitečnost vynaložených prostředků na odborné stáže vietnamských expertů na ministerstvech v České republice. Zastupitelstvo české republiky ve zprávě například sděluje: „…nemůžeme se ubránit dojmu, že v tomto případě jde spíše o financování zájezdů vietnamských úředníků do České republiky a že projekt nesplňuje zejména kritéria naléhavosti, návratnosti a efektivnosti zahraniční rozvojové pomoci“.
Kde se stala chyba?
Nejkritizovanějším aspektem české rozvojové spolupráce je neexistence zastřešující organizace, která by českou zahraniční pomoc koordinovala. Rozvojová pomoc tak zůstává roztříštěna v gesci jednotlivých ministerstev, která spolu málo komunikují. Lepší koordinace projektů české zahraniční pomoci však nezastaví vydržování projektů, které škodí chudým a přírodě. Pro malou zemi je přirozenější podporovat malé projekty namířené přímo na chudé venkovské obyvatelstvo a rozvíjející moderní alternativní technologie v malém měřítku. Účinný projekt rozvojové pomoci by měl rozeznat místní neformální autority a naučit se s nimi spolupracovat, zapojit je do svých schémat. Tak, jak s daří pražské univerzitě v Angole nebo v komunitní práci s indiány v Peru.