A pak se nadechla. Oči ale stále neotvírá, je bílá. Dýchá? Bude zdravá? Jak dlouho byla bez kyslíku? Nebude to mít vliv na její mentální vývoj? Probírá se. Slabě pláče. Konečně. Ty blbý děcko, jsme tak rádi, žes to přežila.
Vůbec nemám důvěru v moderní medicínu a k doktorům chodím prakticky jen tu a tam pro potvrzení. Léky nepolykám, ani nevím, kdy jsem měl naposled tabletku. Ale po tom šílenství na chalupě ihned voláme doktora, potřebujeme radu, pomoc. A jak se nám uleví, když se rozzáří zahrada a do dvora zacouvá sanitka. To už Klárka spokojeně spinká u mne na klíně. Vypadá, jako by se nic nestalo. Nestalo se nic? Nevíme, bezradnost a obrovský strach o nejmenší nás dotlačil nasednout do sanitky a v pozorování strávit dva dny v nemocnici. Hned ráno už dcerka běhá, řádí v bílé sterilní postýlce a převrací pokojík s hračkami naruby. Jako doma. Ptají se nás, co jí vlastně je, vypadá až moc zdravě.
Učeně se tomu říká afektivní záchvat. Trpí jím asi 5% dětí, většinou kolem druhého roku. Tolik je právě Klárce. Už se to stalo několikrát, ale po pár sekundách se vždy nadechla, tentokrát ne. Tentokrát to trvalo strašně dlouho. Po pádu či jiné silné emoci dítě chce tak hrozně křičet, že není schopno popadnout dech. A někdy jej nepopadne a ztratí vědomí. Doktoři svorně tvrdí, že to tak někdy bývá a že se po chvíli dítě nadechne. Instinktivně. Jenže to skoro nejde vydržet nic nedělat, když dítě bezvládně leží, modrá a nedýchá.
Zvládla to, přežila ve zdraví, ale my máme strach. Máme strach nechat jí chvíli samotnou, bojíme se každého jejího vzteku, tak typického pro toto období. Bojíme se o ni víc než kdykoli předtím. Snažíme se to nedávat najevo. Přečetli jsme desítky stran rad a diskuzí, jak dítě v afektu oživit. Jak nedopustit, aby se nenadechlo. Snažit se, aby se nadechlo dříve než ztratí vědomí. Foukat do obličejíčku, opakovat „nadechni se, nadechni se Klárko“, cáknout trochu vody, odpoutat pozornost.
Tady by nám nepomohl ani kurz první pomoci. Jen pevné nervy a zkušenost. Přesto chceme nějaký ten kurz absolvovat. Pro jistotu. Jsme zkušenější a starší, tentokrát jsem nad nástrahami dětství vyhráli. A tak by to mělo být i dál.