Komentáře: Minuta bez života

Od: Letec

Letec — Thu, 13 Sep 2007 06:02:56 +0000

To musi byt tezke
drzim Vam palce

Od: Petr Jelínek

Petr Jelínek — Thu, 30 Aug 2007 16:46:27 +0000

Díky za povzbuzení
Díky za povzbuzení, on si člověk uvědomí, jak je občas bezbranný, jak je v rukou štěsteny. Když byl naší prostřední dceři rok, vypadla mne z ruky dlažební kostka, se kterou jsem lezl po štaflích. Ona se tetelila pode mnou. Minulo ji to asi o půl metru. To si člověk pak může nadávat, jak mohl takovou blbost udělat, ale zpět se vzít nedá.

Od: starej me2d

starej me2d — Thu, 30 Aug 2007 13:59:51 +0000

Pan Marek
má samozřejmě pravdu, ale to je taková pravda jak z knížek. Tady byl ohrožen malinký život a mě polívalo horko za Vás, Petře. Synovec s manželkou mají ani ne měsíční dcerku, první holčička jim zemřela při porodu (kde je klidná mysl, pane Marku?) a já jim přeju (i Vám a dalším), aby jejich štěstíčko dorostlo. Prošli jste zkouškou a teď už si budete vědět rady (a třeba už i s tou klidnou myslí).

Od: marek

marek — Thu, 30 Aug 2007 10:41:54 +0000

to chce klid
a nemyslím tím ŠVejka. Mám vyzkoušeno (jsem muzikoterapeut a duchovní učitel), že v té chvíli je rozhodující klid mysli terapeuta (rodiče). Když je rodič (tedy jeho mysl) v klidu, a nepanikaří, je v klidu i mysl děcka.
Je to na delší vysvětlování, když tak se ozvěte…

Od: petr II

petr II — Wed, 29 Aug 2007 19:17:37 +0000

Tohle je přesně ten typ strachu,…
…který může pochopit jen rodič.
Ono se lehce řekne, že se by se člověk neměl křivit. Kdyby mě někdo vyhrožoval skrz děti, zkřivil bych se a shrbil bych se jako borovice kleč.

Od: Ivan Derer

Ivan Derer — Wed, 29 Aug 2007 17:13:03 +0000

Obcas me
napadne, jestli bych umel prvni pomoc. Naposled sem byl na nakym kurzu na gymplu. Par informaci, ktery si clovek dokaze v takovymhle stresu vybavit, muzou zachranit zivot.
Preju Vam, aby se to uz neopakovalo. Od tri let by to snad melo bejt dobry.

Od: M. Šuta - suta.blog.respekt.cz

M. Šuta - suta.blog.respekt.cz — Wed, 29 Aug 2007 16:46:56 +0000

Opět díky za zajímavý a čtivě zpracovaný članek 🙂
Ale hlavně, že skutečný příbeh skončili šťastně 🙂

Od: K.K.

K.K. — Wed, 29 Aug 2007 16:26:34 +0000

Taky jsem to zažil.
Jednou. Hrůza ! Taky dvouleté dítě. Ale pomohlo bouchnutí do zad a dýchání hned naskočilo.

Od: Vašek

Vašek — Wed, 29 Aug 2007 16:22:24 +0000

Jsem moc rád
jsem moc rád, že jste to zvládli. Když jsem to začal číst tak jsem se hrozil že to skončí špatně…..Hodně štěstí do dalšího života a co nejmíň zdravotních problémů pro vaše, naše a všechny ostatní děti.